-
Den 5. - úterý - utíká to, utíká.
Milan vyrazil po ránu opět na kolo. To by nám tak nevadilo. Je to ale
nezmar. Ráno začíná štrachat se slepicemi, namíchá si svoje zrní,
prolije to sojovým mlékem, uvaří si kafe a čaj a provádí další činnosti
při kterých se snaží nerachtat, ale rachtá stejně a my s Petrem i
Bettkou se snažíme to neslyšet a spát aspoň ještě chvilku, ale nejde to.
Máme však řešení - o tom však až zítra.
-
Takže Milan kolo, já s Betty plavání a koupání v
jezerech, Petr knížka. Odpoledne jsme vyrazili na pěší výlet z Klentnice
na Sirotčí hrádek a dál na Stolovou horu. Obojí je součástí nádherného
panoramatu Pálavy, Pavlovských vrchů. Jen fotky bohužel nebudou, Mistr
zapomněl nabít baterky :-(
-
V podvečer jsme se v kempu sešli i s Milanem a
večer vyrazili na bowling. Milan se na kole už asi trochu unavil, ruka
nebyla nejpřesnější a hlavně dostal žížu. Jestli mu vydrží, možná zítra
nebude vstávat a rrrrrrachtat. Takže souhrn - bowling nic moc ale Plzeň
výborná.
-
Den 4. - pondělí - dopoledne drobné
přípravy na cestu do Vídně. Program plánovaný volný, večer
Heurigen s Marcelkou a Gerhardem. Z kempu jsme vyjeli v 11h a náš cíl
byla obyčejná hospůdka na jihu Vídně se skvělou kuchyní (takový vídeňský
řízek a bramborový salát doplněný pivkem Kaiser hned tak jinde
nedostanete a navíc za ty peníze? - ani v Čechách).
-
Hospůdka Gasthof-Pension Friedrich Unsinn
skutečně nezklamala. Jídlo bylo výborné (foto na Foto indexu). Po obědě
jsme chtěli do centra - na Stephana a tak kolem. Ale ...
-
bylo děsné dusno a 30 stupňů, tak jsme raději
courli procházkou s Betty kolem krásné čisté říčky se pstruhy a to téměř
uprostřed Vídně. A po procházce, že tedy půjdeme do centra města na
Stephana a tak kolem. Ale ...
-
bylo děsné vedro a tak jsem zašli do jiné hospůdky
na zahrádku pod stromy, kluci dali 2, 3 pivka, já jedno kafíčko a když
doplnili tekutiny podařilo se mi je přesvědčit, že by tu Vídeň fakt
aspoň trochu vidět měli. Odvezl jsem je tedy k Donauturm a poslal
je výtahem o 180 m výš. S Bettynkou jsem zůstal raději dole. Takže
nakonec viděli mnohem víc než pár památek v centru. Odtud jsme zajeli
domů k Marcelce s Gerhardem (to už je 7 večer) a s nimi do Heurigen na
jihozápad od Vídně, tak 20km. Hezká a malebná vesnička
Gumpoldskirchen ve svahu s vinohrady a vinnými restauranty, které
mají prostorné vnitřní zahrady, kde si pod vinnou révou, mezi keři a
květinami krásně posedíte, popovídáte, odpočinete, popijete vínko a
dobře pojíte. A přesně to jsme udělali. Byl to fajn večer.
-
Odjížděli jsme po půlnoci a náš návrat k
Mikulovu před 2 hod. ranní ozařovala blesky rozsvícená obloha.
-
Den 3. - neděle - ještě že máme
Milana. Dnes nám vylepšil denní průměr ujetých km na kole na cca 50.
Milan ujel 150, Petr vlastní silou asi 30 a já nic.
-
Začnu u sebe, aby to nevypadalo jako že jsem se
celý den flákal. Ale co, i kdyby. S Petrem jsme byli dopoledne v
Mikulově na nákupu, aby Milan, až si zajezdí, neumřel hlady. Povinnosti
zbyly na nás. Pak jsme chtěli s Petrem na výlet na Sirotčí hrádek a
Stolovou horu, ale bylo děsný vedro, tak jsme zůstali v kempu. S Betty
jsme se byli koupat, plavali, došlo i na knížku, prostě prima relax. A
Milan polykal kilometry. A mušky, je jich kolem jezer spousta. Měli jsme
to vědět dřív. Nemuseli bychom na nákup. Milanovi by stačil chleba a za
jízdy otevřít pusu. Těch proteinů.
-
Večer jsme se sešli všichni v Pasohlávkách v
hospůdce Laso, dali každý 2 Starobrna a domluvili program na zítřek.
Vyrazíme na výlet do Vídně, těšíme se hlavně na žrádlíčko - vídeňský
řízek s tím jejich skvělým bramborovým salátem, pak courneme po
památkách a večer v Heurigen jdeme do sklípku na vínko s
Marcelkou a Gerhardem.
-
Chcete vědět, co je to Heurigen? Tak tedy:
Když se řekne
heurigen...
-
...tak každý Rakušan
ví, že jsou to příjemné,
většinou malé podniky, v
nichž se podává víno.
"Letošní" víno. Víno se
nazývá heurige vždy až do
svatého Martina, tedy do 11.
listopadu a je to rakouská
specialita. Vinárny, které
toto víno prodávají, byly
založeny císařským dekretem
v roce 1784 a původně
nesměly prodávat vůbec nic
kromě vína z vlastních
vinic.
Ty nejznámější se
nacházejí právě na
kopcích severně a
západně od Vídně. Dnes
je v okolí metropole dvě
stě těchto podniků a
musí se řídit zvláštními
pravidly. Teoreticky (ty
nefalšované) by měly
prodávat víno a jídlo,
které si vypěstují pouze
samy, a to dokonce v
přesně stanovených dnech
a v určité době. Dnes se
pod vlivem turistického
ruchu už mnohá nařízení
přesně nedodržují.
Naprosté většině turistů
to ovšem nevadí, protože
opravdových znalců vína
je tak málo, že vlastně
nic nepoznají. Kdo chce
ale najít úplně pravý
heurigen, tak ať vejde
do vinárny, jež je
označena nápisem
Eisgenbau - znamená to,
že víno skutečně pochází
od majitele.
Nejoblíbenější a
nejznámější heurigeny
najdete ve vesnicích
Grinzing (především
podniky Martin Sepp či
Reinprecht) a
Heiligenstadt
(Zimmermann a Mazer am
Pfarrplatz). Nejsou ve
skutečnosti všechny ty
"pravé", ale nabízejí
velmi široký výběr jídel
a vín i příjemné
posezení.
-
Den 2. - sobota - dopoledne přijel Petr. Dnes jsme
měli na recepci kempu zaplatit (paní recepční ze včerejška to odložila
na dnešek, že bude mít víc času a klidu. To sice měla, ale když jí
Macháček řekl, že odjede už ve čtvrtek, rozplakala se a řekla ať raději
zajdeme v pondělí rovnou za paní vedoucí :-(
-
A
pak jsme vyrazili na kola. Milan sám, protože jeho dnešní úkol byl
tak 120 km (to my máme s Petrem na týden a možná ještě dohromady). A
já s Petrem a Betty. Vzali jsme to kolem jezer k řece Jihlavě, podél
ní do Iváně a tam v hospůdce na oběd. Přijel za námi i Milan.
Hospůdku už známe, má své kouzlo - Radegast za 18,- a jídla do 60,-
a dobrá. Po obědě jsme se zase rozdělili. My kroužili kolem řeky a
jezer, Betty vše zvládla vč. opakovaného koupání a cachtání se v
řece. Teď je 18:20, já s Petrem a Bettkou v kempu, vykoupaní,
odpočíváme po svých náročných 20ti km a Milan nejspíš bloudí někde u
Vídně. Možná dnes přijede. Bylo by to fajn, protože večer po 8 jsme
se domluvili na vínečko s Pavlem Pekaříkem u něj ve sklípku.
-
Den 1. - pátek - já a Milan a Betty
jsme dorazili na místo a ubytovali se. Betty už palvala pro aportky v
rybníku. Milan prozkoumal změny v nejbližším okolí. Ještě zajdeme na
pivko a pak spát.
Domů | Pálavské aktuality | Foto index
Tento server byl naposledy aktualizován dne
17. 06. 2009
|
